Rozhovor s maminkou a majitelkou sensory play e-shopu Kristýnou Petráčkovou o tom, jak se z toho nezbláznit a něco rozjet

Ráda se obklopuji akčními maminkami, které mají doslova za zadkem malé děti a při tom tvoří ještě něco svého, hledají samy sebe, seberealizují se. A přesně takovou maminkou je i Kristýna Petráčková, která má dvě malé holčičky, do toho rekonstruuje barák a jen tak ještě rozvíjí úžasný obchůdek se sensory play pomůckami. Obdivuji její elán a třeba namotivuje i vás, že na rodičovské dovolené se toho dá stihnout mraky.

V rozhovoru se mimo jiné dozvíte:

• Co vše se skrývá za e-shopem fufici.cz
• Jak stíhá Kristýna skloubit půl úvazek, dvě děti, rozjezd podnikání a rekonstrukci baráku
• Kolik hodin týdně tráví v dílně nejenom barvením cizrny
• Proč ji to vždy táhlo k práci s dětmi a co vše na své cestě už vyzkoušela
• Konkrétní rady a tipy pro začínající podnikatelky

Další rozhovory s podnikavými maminkami

Vždy mějte na paměti, že jde pouze o inspiraci. Prosím, nesrovnávejte se s životem a schopnostmi druhých, jakkoliv se nám to všem děje. Každý jsme jedinečný, jdou nám jiné věci a nacházíme se v jiné fázi života. Každý z nás řeší nějaké trable. Tyto rozhovory vás nemají naopak deprimovat, že váš sen se teprve rodí, ale inspirovat, že to určitě nějak půjde, když tomu budete věřit. A teď už jdeme na rozhovor.

Rozhovor nejenom o sensory play a budování podnikání

Ahoj Kristy, ty jsi aktuálně maminka dvou holčiček a provozuješ rodinný e-shop Fufíci. Prosím tě, řekni našim maminkám, co ve tvém království najdou rodiče pro své děti za poklady.

Ahoj Hanko! Na našem rodinném e-shopu fufici.cz najdou rodiče spoustu krásných a smysluplných pokladů pro své děti. Zaměřujeme se především na senzorické hračky a produkty pro nejmenší, které podporují dětský rozvoj a jsou zábavné. Nabízíme mimo jiné ručně vyráběné výrobky a produkty z naší dílny, kde klademe důraz na kvalitu, bezpečnost a udržitelnost.

Naše hračky a potřeby jsou ideální pro miminka a malé děti do zhruba 8-12 let, ať už jde o barevné senzorické materiály, vysypávací tácy, montessori pomůcky, nebo třeba zakázkovou výrobu na míru. Rodiče u nás mohou najít produkty, které potěší jejich děti a zároveň podpoří jejich přirozený vývoj.

Jak tě vůbec napadlo začít barvit senzorický materiál a vyřezávat herní tácy? Měla jsi vždy vztah k sensory play?

Sensory play je silně ovlivněn myšlenkami Marie Montessori, jejíž pedagogickou filosofii i praxi jsem studovala. Jako pedagog jsem měla možnost vyzkoušet si sensory play (zkráceně SP dále) na několika praxích ať už se zdravými dětmi, nebo s dětmi se specifickými vzdělávacími potřebami.

Bavilo mě, jak SP vtáhne do děje úplně všechny děti bez rozdílu, které ihned zapojují jejich fantazii, představivost a jemnou i hrubou motoriku. Vše podle jejich aktuálních schopností a dovedností, a ani k tomu vlastně nepotřebují nic extra – stačí jim i rozsypaná mouka v kuchyni.

E-shop jsem původně zakládala jen s autorskou tvorbou pro miminko, které jsem čekala. Čas ale letí a já chtěla tvořit další věci a pomůcky pro svou dceru, a tak bylo sensory play jasná volba. Díky tomu, že už není populární jen v zahraničí ale i u nás, si naše produkty brzy našly své zákazníky a právě ti nás inspirují k tvorbě dalších a dalších produktů, které si pro své děti přejí.

Prozradím na tebe, že ty ses ve světě dětí motala už před dětmi. Jak jsi zmínila, studovala jsi mimoškolní pedagogiku, zkoumala Waldorf a Montessori principy? Jak ses k tomu dostala? Já se přiznám, že dokud jsem neměla děti, neměla jsem o těchto pojmech ani ponětí. :D

Přesně tak! Já jsem od mala věděla, že chci děti a že chci s dětmi také pracovat. Možná tomu přispělo i to, že mám o 7 let mladšího brášku, a od svých 14 let jsem hlídala děti, od 18 let pak dokonce profesionálně. Věděla jsem už na základní škole že chci studovat pedagogickou školu, a tak se také stalo. Právě tam jsem se seznámila s různými vzdělávacími přístupy a směry, a všechny si osahala v teorii a vyzkoušela v praxi.

Byla jsem na zkoušku na jeden měsíc také průvodkyní v lesní školce. K srdci nejblíže mi byla právě Marie Montessori a její geniální “pomoz mi, abych to dokázal sám”. Montessori jsem si zaryla pod kůži v Montessori školce NestLingue, což je místo, které bych přála úplně všem dětem. A samozřejmě i těm svým, a tak do NestLingue každý den dojíždíme zhruba 40 minut tam a 40 minut zpět a ani jediné minuty v autě nebo v koloně nelituji. Stojí to fakt za to.

Zkrátka jsem k dětem měla vždy blízko a práce s nimi mi byla vždy přirozená. Jejich spontánnost a fantazie mě naplňuje neuvěřitelnou energií a můžu říct, že s nimi je svět prostě hezčí místo. 😊 A těch blbin co s nimi člověk zažije!

Po narození první dcerky jsi založila dvě dětské skupiny pod značkou Dragon Kindergartens. S druhou dcerkou jsi „Dráčky“ (byť nerada) pustila. Neláká tě zase jednou dětskou skupinu provozovat, až budou holčičky starší?

Po špatných zkušenostech na praxích ve státních školkách (a to neříkám že všechny státní byly špatné – vůbec ne!) jsem si umanula, že si jednou založím školku vlastní. A protože si své sny ráda plním, tak jsem využila ten správný čas a ve chvíli kdy jsem se stala samoživitelkou s tehdy půlroční Karolínkou, uvedla jsem tento bláznivý nápad do provozu.

Bylo bezvadné a náročné něco takového vybudovat, protože to stálo mnoho úsilí, času a také peněz které jsem získala od svého obchodního partnera, kterému jsem musela dát dostatečný důvod pro to, aby můj nápad podpořil nemalou částkou.

Když jsem pak otěhotněla s Rozárkou, byl čas se věnovat více rodině a svému e-shopu, který jsem provozovala zároveň s Dráčky. Nebylo už možné zvládat všechno najednou, a tak jsem Dráčky nechala plně v kompetenci mého obchodního partnera, který se o Dráčky dodnes stará jako o vlastní a buduje je na pevných základech, které jsem postavila.

Já už si tento sen splnila a dnes vím, že mé srdce patří mé rodině a Fufíkům a zpátky mě to netáhne. I když občas mi vlastnoručně vyzdobená a vybavená třída plná batolat chybí, přiznám se. 😊 Byla to obrovská zkušenost.

Jak říkáš, nyní se tedy naplno věnuješ e-shopu Fufíci. Odkud se vzal tak vtipný název? Co vyjadřuje?

Fufíci jsme my. Já, Mára, Karolínka a Rozárka (a ještě jeden malý zlobivý skřítek Fufík). Mám ve vztahu vždy takový nešvar, že si s partnerem vždy nějak říkám. Prozradím že v předchozím vztahu jsme byli Puclíci a e-shop se měl jmenovat Puclíkův svět. S tehdejším partnerem jsme byli puclíci, co do sebe zapadají – akorát že on byl puclík od Trefl a já Ravensburger.

S Márou jsme si začali říkat “Fufíku”, “Fufouši” “Fufí”… A stejně tak jsme říkali občas i našim holčičkám. Vím, že to je pro někoho možná infantilní, ale to nám nevadí. A když jsme přemýšleli nad novým názvem e-shopu, protože Simply Baby (prvotní název) už zdaleka nevystihovalo náš sortiment, Fufíci byla jasná volba. Konečně praštěný e-shop, do kterého se můžeme opřít a otisknout náš charakter. :D

Mě by hodně zajímalo, kolik času strávíš v dílně? Předpokládám, že za tebou jde všechno to barvení cizrny, rýže, vyřezávání táců pro děti? Spočítala sis, kolik hodin týdně pracuješ?

Ty brďo, nespočítala, přiznám se. Ale pojďme se na to podívat! E-shop táhneme s Márou ve dvou, přičemž já se mu věnuju naplno a Mára má běžné zaměstnání 8-10 h denně + dojíždění Český Brod-Praha. Takže asi není tajemstvím, že výrobu děláme hlavně po nocích, víkendech a svátcích. Snažíme se dělat dostatečné skladové zásoby, abych měla přes týden co prodávat.

Výrobou našeho sortimentu strávím týdně několik desítek hodin. Někdy je to celý den, někdy třeba jen hodina, podle toho jak vypadá náš sklad. A to nepočítám ještě práce na novinkách, které toho času taky zaberou spoustu. Zbytek času trávím u počítače – komunikace se zákazníky, balení objednávek, reklama a marketing, sociální sítě, zalistování nových produktů, skladové zásoby, inventury, nákupy, platby, nastavení a optimalizace automatizací (bez nich by to nešlo), finance, vzdělávání a všechno ostatní, co je třeba. Nakonec dělám i velkoobchod, na který Márovi kvůli práci a výrobě nezbývá již čas.

Mára se tedy stará primárně o obsluhu obou našich laserů a všech ostatních strojů. Kreslí nové produkty i zakázky, vyrábí je a mně je pak předává už obroušené ke kompletaci. Vymýšlí také nové zlepšováky, které ve výrobě ušetří čas a díky tomu můžeme pracovat rychleji a efektivněji.

Občas k nám jezdí na výpomoc můj strejda, který bydlí nedaleko. Osvojil si práci s laserem a pomáhá nám s výrobou našich vysypávacích tácků včetně lepení. Dá se říct, že je to náš první brigádník, kterého voláme pokaždé, když výrobu přestaneme stíhat.

Oba s Márou pracujeme v průměru 13-15 h denně včetně víkendů a svátků. Není to málo, ale taky to není dost a pořád jsou věci, na které ten čas už prostě není. Dá se ale říct, že e-shop je náš život, a do jeho dění zapojujeme i holčičky.

To je dost, jak to prosím tě zvládáš skloubit s péčí o děti? Máš nějaké hlídání?

O holčičky je vždy dobře postaráno. Ať už ve výše zmiňovaném NestLingue, s námi nebo u rodiny. Někdy si je na chvilku vezmou babičky nebo děda na nějaké to dobrodrůžo, anebo jsou s námi v plném dění. Výhodou je, že si spolu krásně vyhrají, a obě si dokážou hrát i samostatně.

Karolínka mi také moc pomáhá v e-shopu. Začíná se orientovat v tom co děláme a proč, a také ji moc baví pomáhat mi balit balíčky. Občas k tomu pokreslí krabici nebo přidá obrázek. Nemusím snad ani zmiňovat, že mi občas ze skladu něco přinesou, co si chtějí vyzkoušet. A samozřejmě nám všechno poctivě testují. 😉

A když už jsme spolu, tak to stojí za to. Přes ten všechen shon se umíme zastavit a věnovat jim 100% pozornost. Ty zážitky, které jim tvoříme, jsou pak o to intenzivnější a takových chvil si všichni moc vážíme. Využíváme k tomu všechny volné chvíle, včetně obyčejné jízdy v autě, kdy si povídáme anebo hodně nahlas zpíváme třeba Divokýho Billa.

Dokážeš si vůbec najít čas sama na sebe? Já se totiž přiznám, že mi jde hodně obtížně nastavovat work-life balance. Neustále v hlavě řeším milion věcí. Máš nějaké triky, jak třeba zpomalit? Dopřát si duševní hygienu sama sobě?

Čas na sebe? Ten nemám. A samozřejmě se to projevuje na tom, jak vypadám a jak se cítím.

Co se týče work-life balance, to tě naprosto chápu a máme to úplně stejně. Já jsem v tomhle šílená a není to ani tak o tom, že bych si work-life balance nastavit nedokázala, jako že to spíš není mou prioritou.

Kompenzuju si to pracovními večery ve vaně, kdy třeba koukám na workshop (aktuálně studuji holky z Marketingu a zároveň procházím e-shop akcelerátorem od Elišky Krajíčkové z Trefit Profit). K tomu si udělám dobré jídlo a každou půlhoďku si dopouštím teplou vodu. Holky i Mára tou dobou vždy už spí, a já takhle vydržím klidně i do 3 ráno, když je třeba dohnat resty – jako třeba objednat holkám nové oblečení/boty, nebo jídlo. Cokoliv, co se dá z mobilu.

A když zrovna nemám na studium a povinnosti náladu, pustím si nějaký “vymývač mozku”, jak říkám různým reality shows, jako je například Výměna manželek a nebo nějaký random film/seriál na Netflixu. Co úplně miluju, jsou cesty autem. Pustím si playlist naplno a zpívám zplna hrdla. Když je toho na mě moc, klidně si zařvu nebo pobrečím. Musím přiznat že v tomhle si dojíždění dost užívám.

Také mám svou terapeutku, se kterou se pravidelně potkávám online (jak jinak), která je ze mě občas na nervy, protože zjistila, že odpočívání prostě není moje parketa a mezi jednotlivými terapiemi vždy vymyslím něco dalšího, jak se zničit. A tak pracujeme na tom, co mi dělá dobře, i když to zrovna nejsou tabulkové činnosti, abych byla schopná ustát takový tlak a objem práce a povinností.

Jako e-shopařka vím, že výroba produktů je jedna část práce, ale ta druhá je technická - umět vytvořit e-shop, dělat marketing, natáčet videa. Co tě baví nejvíce? A bylo pro tebe něco obzvlášť těžké se naučit?

Musím přiznat že tohle je má silná parketa. Jsem technický člověk a mé poslední zaměstnání bylo 7 let v Microsoftu mezi všemožnými technickými guru. Hodně jsem toho pochytila a musím zmínit i to, že mě do světa IT přivedl už v dětství můj taťka, který zvládá ledasco opravit nebo naprogramovat. Mého brášku dokonce nadchnul natolik, že je z něj dnes už zkušený programátor.

Takže nastavit e-shop, sem tam si něco upravit v kódu nebo vymyslet a nastavit automatizace mi jde poměrně rychle a baví mě to. A grafika mě taky baví čím dál tím víc, tam se mám ale ještě hodně co učit.

Videa jsem začala tvořit letos a dost mě baví, jen teda zatím žerou neuvěřitelné množství času (jedno video mi zabere cca 4 hodiny od A do Z, od natáčení po střih až po zveřejnění s texty).

Těžké pro mě bylo a stále je marketing jako takový – zejména nastavování kampaní a placená reklama. Nejdříve jsem tuto agendu svěřila agentuře, ale nefungovalo to. Takže jsem se vrhla do samostudia a jedu pokus – omyl, a zatím zdá se docela úspěšně – což mě upřímně překvapuje.

Omrknout sensory play pomůcky a hračky Fufíci

A poslední otázka na tebe, představ si, že k tobě přijde maminka, která by chtěla rozjet svou značku nejenom hraček na rodičovské dovolené. Co bys jí poradila jako nejdůležitější věc na začátek? A dokázala bys jí doporučit nějaký skvělý studijní materiál?

Nejdříve radím si vše opravdu dobře promyslet. Ono mít e-shop totiž vypadá růžově, ale je to neskutečná lavina stresu a žrout času a peněz. Pokud je maminka odhodlaná do toho jít, má podporu rodiny a především partnera/manžela (bez ní si troufám říct, že to nejde – měla jsem možnost si sama vyzkoušet), ať si nasadí hroší kůži a jde do toho!

Moc ráda doporučím pro začátek:

• Klub Trefit Profit od Elišky Krajíčkové (klub žen, které podnikají a budují udržitelné a ziskové podnikání + se podporují navzájem)
• Holky z Marketingu (protože bez Marketingu to nejde) + nově Holky z Businessu pro úplně základy (ale vlastní zkušenost nemám)
• Jasmínu Bosanáčovou a její Eshop mentoring která ráda poradí s výběrem e-shopové platformy a případně e-shop vytvoří a nakopne

Nebát se sáhnout po softwaru, který šetří čas a může i přinášet zisk (nebo uvolnit mentální kapacitu která pak může prodávat), ale těch je mnoho. Zmíním nejuniverzálnější z nich, které používám denně:

• Canva (zde se vyplatí premium)
• Capcut (využívám free verzi)
• Captions (titulky pro videa = nutnost!)
• E-shopové řešení (využívám Upgates)
• GoBalík (služba přes kterou posílám balíky a mám díky ní jen jednu smlouvu a několik dopravců + výhodnější ceny přepravy)
• Google kalendář na efektivní plánování času i jako sdílený rodinný kalendář
• Google úkoly (v něm si tvořím a odškrtávám to-do list)
• Trello
• ChatGPT – s rozumem

A nebát se využít pomoc jako například:

• rohlik.cz který doveze nákup až domů včetně lékárny, drogerie a ňamin (nejen) pro děti
• hlidacky.cz nebo beebi.cz (pouze Praha) pokud nemůže pohlídat rodina, případně zvážit nástup do dětské skupiny / jesliček na pár hodin v týdnu
• případně někoho na úklid – není to ostuda! 😊

Za důležité a možná až klíčové považuji schopnost “se z toho nepo****” (pardon za ostrá slova) a nezabalit to při prvním karambolu. Poučit se z něj a jít dál, zkusit to znova, znova a znova. Nenechat se odradit okolím. Zároveň k sobě být laskavá a umět si poradit v různých situacích. A rozhodně se smířit s tím, že věci už nikdy nebudou takové, jako byly dříve. Celé podnikání je taková malá/velká transformace, která ovlivňuje celou rodinu včetně dětí, na které také není už tolik času – to si pojďme upřímně říct.

Úžasné. Rozumím naprosto všemu, co Kristy píše, protože spoustu (no snad skoro vše až na povahy) máme společné a zažíváme v našem podnikání taky. Věříme, že i vám ostatním se rozhovor líbil, něco vám dal a budeme případně rádi za jeho sdílení s komunitou maminek. Děkujeme!

Omrknout sensory play pomůcky a hračky Fufíci